Sófrosyné - po stopách múdrosti

Za autora nejznámějšího taoistického kánonu je považován Lao-c‘ (老子), mudrc s pronikavým vhledem do podstaty věcí. Podle legendy byl Starý mistr (cca 6. stol. př. n. l.) k sepsání svého učení zdvořile přinucen, když chtěl překročit západní hranici lenního státu Čou. Tehdejší Číňané si uvědomovali, že s ním navždy nenávratně zmizí i jeho moudrost. Z tohoto důvodu své dílo otevřel znaky ve smyslu: Žádný popis nemůže vystihnout Tao, žádné slovo není vhodné k jeho pojmenování.

Hned prvním veršem tak varuje, že snaha o intelektuální analýzu je pomýlená, protože Tao lze pochopit jedině bez myšlení. Lepší opěrný text však dodnes nemáme, navzdory nesčetným pozdějším komentářům kroužícím více či méně výstižně okolo. Neoblomným strážcům hranic můžeme být vděční. Kontraintuitivní, zdánlivě paradoxní pojednání o Cestě a ctnosti (道德經), které jim Lao-c‘ jako svou propustku předal, již tisíce let nabízí návod k životní spokojenosti a rovnováze. Ať už je tato legenda pravdivá, nebo se jedná o „pouhou“ sbírku úryvků lidové moudrosti a ponaučení, jež byly postupně zaznamenány různými osobami, v Tao-te-ťingu je ukryta hluboká moudrost. Neznám jiný filosofický či náboženský text, který by byl tak syrový, který by stejně výstižně mířil na samotnou podstatu. 

Cesta ke svobodě je v Tao-te-ťingu jasně ukázána: Žijme maximálně přirozeným způsobem, v souladu se svým svědomím. Udržujme ve svém životě harmonii mezi silami jin (陰) a jang (陽). Zlepšujme se v tom, co děláme, ale nežádejme to po ostatních. Místo poučování veďme příkladem. Nenechme se vyrušit ze svého vnitřního klidu. Ať se mocní tohoto světa, těžící z kolektivního strachu a neznalosti, třeba vzteknou, že už jim nevěnujeme pozornost. Bez propůjčené moci nebudou schopni nikoho a nic ovládat, jejich autorita splaskne jako bublina nesená proudem.

Vždyť, jak může tyran vyhrožovat někomu, kdo je vnitřně předem připraven naprosto vše ztratit? Kdo bude lhostejně akceptovat libovolnou změnu své životní situace? Kdo neteskní po minulosti a nebojí se budoucnosti? Kdo nemá očekávání, přání ani ambice, kdo neusiluje o lepší život pro sebe na úkor ostatních? Agresor může krutě ztrestat jednotlivce, ale nikdy nic nezmůže proti davu. Pokud by se taoistický přístup masově rozšířil, všechno by se změnilo. 

Taoismu přitom není nutné se vyhýbat, není to „buď – nebo“. Nemusíme odejít do hor (přestože pro „skalní taoisty“ představuje odchod do ústraní určitý ideál). Nejedná se ani o uvíznutí ve složitém filosofování (slova stejně nikdy nevystihnou skutečnost). Život v souladu s Taem spočívá v bezprostředním, vědomém prožívání přítomného okamžiku, ať je jakýkoli. Vždyť z širšího pohledu je vše vždy v pořádku tak, jak to je. „Ani moudrý nezná záměry Nebes“ (kapitola 73). Taoistu nečeká posmrtný život ani reinkarnace, jeho pozornost proto patří životu v tomto světě, tady a teď. 

Úryvky z doslovu k prekladu Tao te ťing od Viktora Horáka (jeho komplet e-knihu je možné si stiahnuť na jeho webe: O Tau a ctnosti - 2022 - ekniha zdarma